Do světel reflektorů se dostává po čase opět CERMAT, záhadami oplývající úřad, na který dohlíží MŠMT a jehož testovací mechanika obyčejnému pozorovateli připomíná kombinaci vesmírného programu a středověké tortury. Letošní test z matematiky? Podle zástupů žáků noční můra. Mnozí učitelé, žáci i odborníci upozorňují, že obtížnost tohoto testu byla neúměrná a že zadání se lišila od dříve zveřejněných cvičných úloh. K tomu se přidala chyba v jedné z úloh, za kterou CERMAT všem žákům (nutno dodat bez ohledu na to, zda ji řešili či nikoliv) přiznal plný počet bodů. To vyvolalo otázky o spravedlnosti a důvěryhodnosti celého systému. Jak může organizace, která chyby u žáků netoleruje sama chybovat? Mimochodem je potřeba upozornit, že CERMAT ve svých úlohách nechyboval poprvé.
Na druhou stranu, než začneme CERMAT cupovat jako starou rohožku před vchodem do bytu, je férové si přiznat, že je tu i druhá strana mince. Myšlenka jednotné státní maturity přeci jen přináší určitou míru rovnosti v systému, který by se jinak mohl rozklížit jako všemi zapomenutá chalupa u lesa. Díky standardizovaným testům alespoň tušíme, že žáci z Plzně a z Karviné psali něco obdobného, díky čemuž vysoké školy plus zaměstnavatelé mají alespoň nějaký elementární kompas ve změti přihlášek, respektive životopisů.
Navíc, bez státní maturity bychom čelili riziku inflace výborných známek. Každá škola by si mohla uvařit maturitu podle své vlastní chuti. Takže zatímco by někde maturita připomínala příjemný čajový dýchánek o páté, jinde by šlo o brutální maraton. Byl by takový systém nevyvážených maturit legitimní? Ano, je to jedna z možných cest, jejíž rizika jsou jasná a více by záleželo na dobrém jménu konkrétních škol.
Zpátky ke kritice. Testy z pera CERMATu jsou podle řady učitelů navrženy tak, že prověřují hlavně schopnosti přežít pod tlakem. Daleko méně už ověřují schopnost porozumět, přemýšlet, tvořit. Navíc naprosto ignorují fakt, že stejně testujeme žáka učňovského oboru s maturitou jako gymnazistu s naprosto jiným druhem přípravy. Je to svým způsobem podobné, jako bychom chtěli po bagristovi rozbor Hamleta.
Obhájci CERMATu však říkají: „Bez jednotného systému nastane chaos, učitelé budou zmateni, žáci zdivočí a vysoké školy se utopí v lavině excelentních maturantů bez elementárních znalostí.“ A můžou mít v něčem pravdu. Jenže copak nelze vytvořit model, který bude spravedlivý a přitom méně přebujelý, byrokratický a nepřátelský k životu? O tom, že nás daňové poplatníky, stojí tahle akcička stamiliony se netřeba zmiňovat.
Možná je na čase začít uvažovat o tom, že státní maturita není posvátná. Je to instrument, pouhý nástroj, a jako každý jiný nástroj se dá vylepšit. V první řadě bychom měli přestat předstírat, že jeden test je stejně spravedlivý pro všechny žáky z jakékoli školy. Můžeme zapojit více učitele do přípravy zadání. A především nutně musíme uznat, že školství není o tabulkách, testech, papírech vyplněných pro papíry. Je přeci o lidech. O žácích a jejich učitelích. V sázce není nic menšího než budoucnost naší země.
Autor: Petr Denk, středoškolský učitel