Demokracie však není pouze procedura řízení státu, je to hodnotový systém, jehož kvalitou je i to, že zabraňuje zhoršování prostředí, v němž žijeme, což vůbec není samozřejmé, a naše demokratická správa tomu možná musí věnovat polovinu svých sil, aniž bychom si to uvědomovali. Někdy je důležitější a větším úspěchem to, co se nestane, čemu se podařilo zabránit, než to, co si nárokujeme.
Z komunální politiky uvedu jeden příklad:
Někdy začátkem tohoto století nějakým souběhem nešťastných okolností často narážela auta do stromů okolo silnic, a ty střety byly i tragické. Viníky se nestali nepozorní či podnapilí řidiči, ale ty stromy. Dělo se to zejména v západních Čechách a vyvolalo to téměř davovou psychózu, takže systémovým opatřením v zájmu bezpečnosti se jevilo raději uvolnit autům cestu i mimo silnici, a stromořadí, ba celé aleje vykácet. Silničáři, vybavení motorovými pilami, neprodleně vyrazili, jako by se zapomnělo, že auta mají volant i brzdy. Zastavení této dřevorubecké kampaně, v níž například měla padnout i unikátní kaštanová alej mezi Osovem a Hostomicemi ve Středních Čechách, nebylo snadné. Alej, která je tu – řeklo by se - od nepaměti, se tu naštěstí nadále zeleně klene díky velikému úsilí ekologických aktivistů, přírodovědců, ochránců přírody.
Často i to, co vnímáme jako samozřejmé, jako od nepaměti, máme jen díky výkonu demokratického hodnotového systému. A mnohdy je to značně nepopulární.
Podobně nepopulární jsou i aktivity a výzvy na ochranu přírody a kulturního dědictví proti dálničním bezohledným projektům. S programem „stop dálnici v Českém ráji nebo v Posázaví“ nelze vyhrát volby, protože motoristický lid si žádá opak a volá po rychlejším budování dálnic a jejich hustší síti. Dokonce můžeme číst, že: „Výstavba dálnic v Česku před několika lety bolestivě vázla, nyní se ale přece jen staví svižněji.“ A také můžeme slyšet i povzdech, jak Hitler uměl stavět dálnice. Uměl, protože nikdo se neodvážil být proti.
Braňme demokracii a zdůrazňujme její hodnotový systém, v němž by naopak ochrana přírodního bohatství měla být na jednom z prvních míst. Výkon veřejné správy, zejména té státní, dbalé zákonů, nesmí podléhat politickým a populistickým vlivům ani zájmům kamionových či jakých lobby. Žádejme po veřejné správě, aby ctila náš demokratický hodnotový systém a znemožnila nám, jak tu náhodou zrovna žijeme, spotřebovat a zničit Zemi většině lidí, která se teprve narodí.
Autor: Ondřej Vaculík