Poslední jeho prózu tvoří aforismy Psáno do mraků; pokud mohl, psal i v koncentrácích, jeho Básně z koncentračního tábora vyšly v roce 1946. Citát z Psáno do mraků: „Pracoval jsem mnoho, až nad své možnosti a síly, házeje ustavičné výpalné novinám, které mne (s nemilosrdnou milosrdností) živily. Spotřebovával jsem se v plném smyslu toho slova, bez osvěžení, bez zastávky, bez oddechu.“
Josef Čapek svému tragickému osudu mohl uniknout, ale emigrovat odmítl. 1. září 1939, v den vypuknutí války, byl gestapem zatčen na svém letním pobytu v Želivě u Humpolce. Prošel koncentračními tábory v Dachau, Buchenwaldu, Sachsenhausenu a posléze Bergen-Belsenu, kde dotrpěl nakažen tyfem.
Jeho žena Jarmila několikrát usilovala o jeho propuštění, ale nepomohla ani intervence prezidenta Emila Háchy u říšského ministra propagandy Goebbelse, a později ani u samého Hitlera.
Právě k 80. výročí tragického skonu Josefa Čapka České centrum Mezinárodního PEN klubu a Společnost bratří Čapků pořádají Poctu Josefu Čapkovi: Psáno do mraků. Ta se uskuteční v úterý 29. dubna 2025 od 10 hodin v Praze v Ústavu pro českou literaturu AV ČR (Na Florenci 3, Praha 1) pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila. Hostem bude také vnučka Josefa Čapka Kateřina Dostálová.
O Čapkově Kulhavém poutníkovi na cestě k sebepoznání bude mluvit Pavel Vespalec, předseda Společnosti bratří Čapků. Petr Mareš z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pojedná o jazyku výtvarné publicistiky Josefa Čapka, historička umění Pavla Pečinková pohovoří o Čapkově malbě z období první světové války. Ředitel Památníku Antonína Dvořáka Vojtěch Poláček posluchačům přiblíží nejvýraznější jevištní experimenty Josefa Čapka. Do diskuse se přihlásili také literární vědec a kritik Vladimír Karfík a kurátor moderního umění a výtvarný teoretik a kritik Richard Drury. Historik Petr Kotyk z Památníku národního písemnictví má téma: Josef Čapek v Literárním archivu PNP.
Výtvarně - literární „josefočapkovský“ den zakončí redaktor a literární kritik Jaromír Slomek svým pohledem na Pejska a kočičku po sto letech.
Už od školních let známe úsloví o tom, že „Josef Čapek zůstává ve stínu svého slavnějšího bratra Karla“. Pocta Josefu Čapkovi: Psáno do mraků nám připomene, že Josefovo dílo je stejně významné jako Karlovo, a vzhledem k jeho výtvarnému odkazu může být v širších kulturních souvislostech i významnější. Na druhé straně dílo bratří Čapků netřeba poměřovat, pojímejme je jako celek.
Autor: Ondřej Vaculík