Přemíra technologií, a to potvrzují i odborné studie (např. Americká pediatrická akademie), negativně ovlivňuje dětský spánek. Modré světlo z obrazovek totiž oddaluje produkci melatoninu, což je hormon, který říká tělu: „Čas spát, kamaráde.“ Takže zatímco si myslíte, že si vaše dítko jen v klidu odpočívá u tabletu, jeho mozek si místo toho myslí, že je poledne na pláži někde na jihu Itálie. Výsledkem je zdlouhavé usínání, přerušovaný spánek a ráno nálada, že by se z toho jeden rozbrečel (z řad rodičů samozřejmě).
Děti, jak známo, nečtou návody k použití, ale opisují, napodobují. A to od koho? Správně, od rodičů! Pokud trávíte jako rodič večery hypnotizováním telefonu a u oběda si fotíte písmenkovou polévku, místo abyste se ptali, co zajímavého se stalo ve škole, nedivte se, že se vaše potomstvo chová jako malý manažer z korporátu s telefonem neustále v ruce. Výchova totiž není návod, ale svým způsobem demonstrace. A demonstrovat bychom měli smysluplné používání technologií: společný filmový večer, jedna partie Minecraftu, kde vám vaše dítě s nadšením vysvětlí, jak se staví portál do Netheru, což může být krásný most mezi světy. Myšleno světy generací, samozřejmě (psáno z vlastní zkušenosti).
Ano, některé hry jako Minecraft rozvíjejí kreativitu, prostorové vnímání a dokonce i základy programování. Jenže pozor – i v městské knihovně najdete kvalitní encyklopedii stejně jako laciný brak. Proto je klíčové, aby rodiče věděli, co jejich děti sledují a hrají. Youtube není babysitter, a i na Xboxu se dá zabloudit do končin, kde se ztrácí i zdravý rozum. Opravdu stojí za to čas od času si přisednout, zahrát si s nimi nebo společně zhodnotit, proč má hlavní hrdina jejich oblíbeného seriálu účes jako v reklamě na silnoproud.
Závěrem si pojďme říci, že technologie nejsou nepřítel. Nepřišly nás zotročit ve stylu Terminátorů, jen občas děláme tu chybu, že jim dáváme větší prostor, než by měly dostat. Děti by měly běhat, lézt po stromech, hrát si s kamarády a až potom si třeba na hodinku zalézt do digitálního světa. Zakazovat technologie úplně je stejně moudré jako chtít zastavit vývoj. Ale nechat děti, aby celý den visely na tabletu, je zase jako poslat je do cukrárny bez limitu. Zdravý rozum, laskavé vedení a trocha vlastního zapojení je klíč. Obrazovky jsou jako trochu ostřejší koření. V malém množství chutnají dobře. Ve velkém? Nepoživatelné. Je to výzva naší doby. Výzva pro děti, ale především pro jejich rodiče. Protože to nejsou algoritmy, YouTubeři ani herní vývojáři, kdo určuje rytmus dětského dne. Jsme to my, rodiče, kteří rozhodujeme, jestli budou naše děti v kondici běhat venku, nebo se promění v malé digitální pecivály s palci trénovanými na level olympiády. Je čas vzít zpět otěže. Obrazovky do kapsy, boty na nohy a hurá ven. Pak si klidně večer společně zahrajme Minecraft. Ale až PO běžném životě, ne místo něj.
Autor: Petr Denk, středoškolský učitel