V sobotu 29. 4. ve 14:00 byla v Průkopnické ulici č. 64 ve Zbůchu slavnostně odhalena pamětní deska rodákovi ze Zbůchu, pilotu RAF Antonínu Dvořákovi. Starosta Zbůchu Dušan Duchek přivítal občany a významné hosty v čele s poslankyní Parlamentu ČR a starostkou Kozolup Michaelou Opltovou, senátorem Parlamentu ČR Vladislavem Vilímcem, leteckým historikem Danielem Švecem, Ivetou Irvingovou, dcerou dalšího hrdinného pilota RAF Jana Romana Irvinga, pocházejícího z nedalekých Úherců, a Annou Peřinovou, praneteří dalšího leteckého esa RAF Františka Peřiny. Přítomni byli i starostové Úherců a Tlučné Vlastimil Blažek a Jan Opl. Akci moderoval hlavní organizátor Jiří Hájek, kronikář a zastupitel obce Zbůch. Součástí programu byla výstava historických vozidel Military Car Clubu Plzeň, dobových militarií i přelet historického cvičného letounu Boeing Stearman PT-17 Kaydet z období 2. světové války. Na závěr přednesly čtyři žákyně ZŠ Zbůch (Eliška Kantová, Klára Schejbalová, Denisa Zajptová a Nela Štolbová) pod vedením paní učitelky Borusíkové oblíbenou báseň pilotů RAF "Když" od Rudyarda Kiplinga. O ozvučení celé akce se postaral Josef Šlauf z SDH Zbůch. Na akci se přišla podívat řada občanů Zbůchu.
Antonín Dvořák se narodil 24. září 1916 ve Zbůchu. Byl členem Skauta, docházel do Západočeského aeroklubu a v osmnácti letech nastoupil na leteckou školu do Prostějova, kde studium dokončil v roce 1935. Po německé okupaci v březnu 1939 odešel Antonín Dvořák stejně jako nespočet dalších mladých mužů z protektorátu. Přes Polsko se dostal do Francie a po mnoha peripetiích nakonec do Velké Británie, kde sloužil u 501. perutě RAF. Dne 14. července 1941 byl raněn při doprovodu bombardérů nad Cherbourg, kde riskoval vlastní život, aby zachránil svého velitele. Přes zranění se mu podařilo vrátit do Anglie, kde musel být okamžitě operován. Dále sloužil u 312. československé stíhací perutě RAF, kde se stal velitelem letky.
Po skončení druhé světové války se Antonín Dvořák vrátil do Československa. Svou vlast opět opustil po únoru 1948. Vrátil se do Velké Británie a ještě pět let sloužil u Royal Air Force. Po ukončení služby se s manželkou přestěhoval do Kanady, kde v Montréalu 18. května 2003 zemřel. Dožil se rehabilitace své osoby a povýšení na plukovníka.
Po skončení pietní akce ve Zbůchu se část přítomných přesunula do Úherců, kde položili kytici u pamětní desky dalšího hrdinného pilota RAF Jana Romana Irvinga.
Jan Roman Irving se narodil 7. 3. 1915 v Lisově, od tří let ale vyrůstal v Úhercích. Vyučil se v plzeňské Škodovce strojním zámečníkem, poté vystudoval střední průmyslovou školu v Plzni a následně vojenské letecké učiliště v Prostějově, kde získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů. Po výcviku byl zařazen k 1. pozorovací letce Leteckého pluku 1 T. G. Masaryka na letiště Praha-Kbely. V květnu 1939 opustil Němci okupované Československo a přihlásil se na konzulátu v polském Krakově. Zapsal se do Cizinecké legie a byl transportován do Francie. V červnu 1940 měl být letecky evakuován do Anglie, pro špatné povětrnostní podmínky a nedostatek benzínu 18. 6. se silně poškozeným strojem Amiot-351 přeletěl do Jugoslávie, kde měl být vydán gestapu. Proto přes Řecko odešel do Cařihradu v Turecku, kde se přihlásil do čs. armády. Lodí kolem Afriky se dostal do Anglie a dne 21. 5. 1941 se přihlásil do služeb RAF, kde sloužil u slavné 311. bombardovací perutě. Provedl řadu bombardovacích náletů na nepřátelské území (11 bombardovacích náletů na soustředěné německé pancéřové jednotky v severní Francii a Belgii 1940) a od roku 1942 se úspěšně zúčastňoval bitvy o Atlantik v rámci Coastal Command (Pobřežního velitelství). Potopil 4 nepřátelské ponorky a několik dalších poškodil. (Jedno z potopení bylo zachyceno ve filmovém dokumentu z roku 1943). Proto se J. R. Irvingovi také říkalo „lovec ponorek“. Během invaze do Evropy při patrolách nad Biskají podporoval spojenecké jednotky při vyloďování v Normandii a dne 24. 6. 1944 v kanálu La Manche potopil další nepřátelskou ponorku. V roce 1944 byl převelen jako instruktor létání na Bahamské ostrovy, kde vycvičil řadu čs. a spojeneckých posádek na B-24 Liberátor pro boj na moři.
Po válce se vrátil domů, po únoru 1948 byl stejně jako řada dalších západních letců perzekuován. V roce 1951 byl z politických důvodů propuštěn z ČSA, v padesátých letech byl dokonce na čas uvězněn. Částečně rehabilitován byl až v roce 1964. V roce 1968 mu byl udělen čestný titul Zasloužilý vojenský letec a mohl se vrátit k Československým aeroliniím, kde létal až do odchodu do důchodu v roce 1977. Plně rehabilitován byl J. R. Irving až po roce 1989. V druhém manželství se mu narodila dcera Iveta, která se snaží zachovávat odkaz otce i jeho spolubojovníků. V domě čp. 60 v Úhercích zřídila svému otci muzeum.
