Stinnou stránkou rozumím zejména nakupování (nejen) ve slevách na internetu přes různé aplikace, slevové portály či věrnostní programy. Ono lákavé vybrání si zboží z pohodlí domova, jeho následné „naházení“ do virtuálního košíku, rychlý přechod k zaplacení a dokončení objednávky nás totiž něco „stojí“. Tuto cenu nepředstavuje nic jiného než údaje, které vědomě či nevědomě prodávajícímu během výše popsaného procesu uspokojení našich nákupních choutek poskytneme. Mnoho z vás si teď jistě může říct, že se o nás obchodník přeci nemůže nic moc dozvědět, opak je ale pravdou. Informace, které jsou o nás během nákupů shromažďovány, jsou zlatým grálem pro marketingové a obchodní vedení dané společnosti.
Tak například si obchodník skrze nákup přesně zjistí, kde nakupující bydlí – udáváme totiž naši adresu v téměř každé objednávce. Ano, je tu možnost, místo, kde bydlíme, utajit tím, že si necháme nákup dopravit na některé z výdejních míst. Ale obchodníkovi postačí město, ve kterém výdejní box zvolíme, neb (správně) apriori předpokládá, že si vybereme místo poblíž našeho bydliště. Tímto si může udělat velice solidní představu o tom, jak má své zákazníky rozložené geograficky.
A studnice informací pokračuje – alfou omegou je samozřejmě zjištění co, v jakém množství a kdy si zákazníci kupují. To tvoří naprostý základ plánování propagace a dalších obchodních metod. Podle toho uzpůsobuje obchodník dostupnost u sezónního zboží nebo se rozhoduje, jestli směřovat akce na určitý typ zboží před nebo po výplatním termínu.
Dále se obchodník při nákupu na internetu (zpravidla) dozví, čím platíme, tj. jestli kreditní či debetní kartou toho či onoho zprostředkovatele těchto platebních služeb. Během zadávání se též (nejspíše) dozví, kdy nám vyprší platnost karty, pročež může konkurenčnímu poskytovateli dát „echo“ o možnosti naší ochoty přejít od stávajícího poskytovatele k novému.
Není výjimkou, když vás internetový portál během výběru zboží požádá o přístup k poloze vašeho mobilu, notebooku či tabletu. V zápalu nákupu „to raději odklikne“ leckdo, protože „ho to zdržuje, neřkuli přímo otravuje“, aniž by vlastně přečetl, k čemu dává souhlas. Je to jen další zcela zásadní kousek mozaiky informací, kterou o nás obchodník získává.
Na závěr pro většinu z nás (bohužel již) nepřekvapivé konstatování. Dříve platilo, že se zboží, jehož nákup jsme den dva předtím plánovali a hledali nabídky na různých portálech, začalo objevovat v reklamách na Youtube, Facebooku a podobně. Dnes už vám kdekdo řekne, že nic na internetu přímo nehledal, pouze se o tom večer předtím bavil s manželkou či manželem, a i tak se mu přesně zacílená inzerce začala druhý den v mobilu, notebooku či tabletu zobrazovat. Ani nechci domýšlet, jak je to možné…
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň