Fakulta zdravotnických studií pořádala na začátku září pro svoje studenty třídenní adaptační pobyt v Melchiorově Huti. V rámci předmětu Pohybové aktivity v rehabilitaci (PAR) se studenti měli možnost mezi sebou seznámit, a zároveň poznali systém vysokoškolského vzdělávání. “Je to kurz pro první ročníky oboru fyzioterapeut, ortotik protetik a egogoterapeut, takže zhruba 100 studentů. V Melchiorově Huti se seznamovali s tím, co je bude čekat následující tři roky,” prozradil děkan Fakulty zdravotnických studií Lukáš Štich.
Víkend probíhal formou tematických aktivit, které souvisejí s ucelenou rehabilitací. Studenti si mohli otestovat svou fyzickou a psychickou zdatnost ve hře i soutěžích, při kterých byl kladen důraz především na vzájemnou spolupráci.
“Ačkoli PAR trval pouhé tři dny, tak věřím, že utužil vztahy a pomohl navázat nová přátelství a doufám, že to bude mít pro studenty pozitivní vliv,“ řekl k akci odborný asistent studijního programu Fyzioterapie Tomáš Votík.
Zkušenosti z Tokia i běžného života
Pobyt přinesl účastníkům a studentům Fakulty zdravotnických studií nevšední zážitky, nové poznatky ze světa rehabilitace a pohybových aktivit, ale také se dozvěděli jak se žije těm, kteří se narodili s určitým fyzickým hendikepem nebo ho během života získali. Do této problematiky studenty zasvětil unikátní program “Hello disabilito”, prostřednictvím kterého se studenti osobně setkali s paralympioniky, kteří se právě vrátili z paralympiády v Tokiu.
Studenti dostali jedinečnou možnost s paralympioniky diskutovat nejen o životě v roli sportovce, ale nahlédnout i do jejich soukromí a osobních životů. Nejvíce je zajímalo, jak paralympionici žijí, a jak svůj hendikep zvládají.
Na toto téma vyzpovídali i paralympijské plavkyně. Jednou z nich je Vendula Dušková, studentka oboru ergoterapie na FZS V Plzni. Vendula se během studia úspěšně nominovala na paralympijské hry. “My jsme se jim tam snažily v rychlosti shrnout náš život, to co se nám stalo, jak nás rodiče vychovávali, jaké máme kompenzační pomůcky a to, co v životě děláme a zvládáme. Buď s pomocí nebo bez. Ale je pravda, že je nejvíc zajímalo plavání a paralympiáda,” směje se Dušková.
Milují plavání a svůj hendikep ani nevnímají
Další účastnice z paralympiády, které promluvily o svém životě, jsou například 27ti letá Jana Berušková a 26ti letá Dominika Míčková. Obě kromě svého hendikepu spojuje i láska k plavání. Jana má vzácnou diagnózu Arthrogryposis multiplex congenita, která postihuje svaly, klouby i nervový systém a způsobuje především omezení hybnosti ve všech kloubech. Díky péči a pilnému cvičení s maminkou není zcela upoutána na invalidní vozík, a využívá ho jen na delší přesuny.
Má za sebou běžnou školu, osmileté gymnázium a na ČVUT dokončuje magisterské studium v oboru informační bezpečnosti. Od pěti let plave, a jako členka klubu PARAPLAVÁNÍ PRAHA se zúčastnila mistrovství světa i Evropy. Nešťastná klasifikace v kombinaci s nástupem na vysokou školu ale její ambice na vrcholový sport ukončila. Plave s nimi ale stále.
,,Rehabilitace je nedílnou součástí mého života a přivedla mě i ke dvěma sportům. V pěti letech jsem začala chodit plavat do Kontaktu bez Bariér (dnes České paraplavání) a plavu s nimi dodnes. Mým dalším sportem se stala paradrezura, ke které jsem se dostala přes hipoterapii. V podstatě mě nebavilo nechat se na koni jen vozit a brzy jsem ho začala sama „řídit“. A aby to nebyla taková nuda, začali jsme s koněm Narcisem i soutěžit. Za lochovický klub JK Šerm jsem nastoupila na několika mistrovstvích ČR i na mezinárodních závodech juniorů v Anglii,“ vypráví Jana Berušková, a dodává, že v životě měla veliké štěstí v podobě rodiny, spolužáků a ostatních lidí ochotných jí kdykoliv pomoci.
Když se chce, všechno jde: Paraplavání i paradrezura koní
Dominika se narodila s vrozenou vadou páteře, a proto je na vozíku od malička. Také chodila do běžné školy. Teď studuje navazující magisterský obor Aplikovaná tělesná výchova a sport osob se speciálními potřebami na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Od 10ti let se věnuje paraplavání v plaveckém klubu SK KONTAKT BRNO, kde bude i v budoucnu pracovat. Absolvovala už dvě Mistrovství Evropy, jedno Mistrovství světa. V roce 2020 si splnila limit na paralympiádu v Tokiu a letos se jí, po posunutí kvůli pandemii, i zúčastnila.
Studenti se jich hodně ptali na psychiku, jak zvládají svůj hendikep. Podle Dominiky je to celkem jednoduché. Od malička je postižená a tak to vůbec neřeší. “I vzhledem k faktu, že je mé postižení vrozené, jsem nikdy neměla dojem, že by mi v něčem výrazně překáželo. Moje maminka mě od útlého věku vedla k samostatnosti a v současné době ji za to mohu jen a jen děkovat,” dodává Dominika.
Své zkušenosti studentům předal i Jan Krauskopf, jeden z ambasadorů projektu VZPoura úrazům, který sám po nehodě na motorce skončil na vozíku. “Jezdíme po celé republice a děláme besedy na téma prevence úrazů, na téma toho jak by se děti mohly a měly vyhnout vážnému úrazu.”
Budoucí zdravotničtí specialisté poznali důležitost svojí profese
A jak hodnotí akci odborná asistentka Katedry rehabilitačních oborů FZS Západočeské univerzity v Plzni Veronika Vrbská? ,,Program “Hello Disabilito” byl velice povedený s pozitivním ohlasem od studentů. Byla to první akce naší katedry, kde si studenti před samotným studiem mohli na živo osahat, jaké to je žít s tělesným postižením. Bylo skvělé vidět úsměvy nejen studentů, ale i samotných účastníků. Byl to pro mě osvěžující zážitek a motivace do nového akademického roku,“ říká Vrbská.
Pro studenty, kteří budou jednou s hendikepovanými lidmi pracovat, je takové setkání nesmírně důležité, stejně jako seznámení se svými novými spolužáky. Studenti fakulty tak měli skvělou příležitost lépe pochopit život s určitým omezením a důležitost práce rehabilitačního pracovníka.
Autor: M. Hallová
Foto: FZS
