Zatímco v rámci předvolebních klání směřovala většina Trumpových silných vyjádření k rusko-ukrajinské válce, konflikt na Blízkém východě rozpoutaný teroristickým útokem Hamásu na civilisty v říjnu 2023 stál trochu stranou a nikdo příliš pozornosti postojům lídra republikánů nevěnoval. Proto působí jeho prohlášení, že by v rámci poválečné obnovy měli být obyvatelé Gazy přesídleni do Egypta a Jordánska jako rána z čistého nebe, kterou zástupci obou zemí razantně odmítli. Při nedávném setkání Trumpa a premiéra Netanjahu pak zaznělo, že by Gaza mohla být jakousi americkou riviérou, což vyvolalo upřímné zděšení u všech, kromě USA a Izraele.
Současně platí, že právě Egypt a Jordánsko mají s Izraelem dlouhodobě navázány diplomatické styly, v důsledku čehož přestal být Egypt od konce 70. let 20. století považován zbytkem zemí Blízkého východu za vhodného lídra v protiizraleském odboji a tuto roli zaujal nearabský Írán. Tento moment je zásadní, neboť se tím definitivně urovnaly spory mezi Egyptem a Izraelem o oblast Sinajského poloostrova, který představuje právě hranici s územím pásma Gazy. Během tzv. Šestidenní války v roce 1967 ztratil Egypt kontrolu právě nad tímto poloostrovem, který charakterem svého osídlení a způsobu života připomíná spíše Blízký východ než zemi pyramid. Stejně tak Egypt do této doby spravoval oblast Gazy, která posléze přešla pod kontrolu Izraele, s nímž Egypt sdílí společnou hranici.
Mírová jednání mezi Egyptem a Izraelem z konce 70. let 20. století řízená USA vedla k normalizaci vzájemných vztahů, k nimž by nedošlo bez vydatné americké finanční podpory, proudící do obou zemí posledních 40 let. Posílání prostředků do Egypta a Izraele současně nutno vytvořilo u obou zemí určitou míru závislosti na USA, kvůli které mají Američané minimálně právo hovořit do toho, jakým způsobem bude využívána. Sinajský poloostrov se po roce 1982 dostal zpět pod kontrolu Egypta a dnes představuje jedno z nejstřeženějších míst v celé zemi. Nemusí to tak na první pohled vypadat, pokud jedete na dovolenou do resortu v Šarm aš-Šajchu, nicméně volný pohyb po Sinaji je prakticky nemožný, a i turistické trasy jsou prošpikovány vojenskými check-pointy. Klíčovým bodem je hraniční přechod v Rafahu, který střeží egyptské a palestinské síly a k jehož uzavření došlo bezprostředně poté, co Izrael na sklonku roku 2023 vstoupil do Gazy. Egypťané argumentovali, že nechtějí na druhé straně hranice mít za partnery Izraelce, což ve výsledku přispělo k významnému zhoršení humanitární krize v jedné z nejhustěji osídlených lokalit světa. Je také dobré si uvědomit, že Egypt neposkytuje Palestincům státní občanství a že tedy s výjimkou Jordánska, a právě Izraele mají Palestinci, notně rétoricky podporovaní celým arabským světem, prostě smůlu. Ti, kteří Palestince podporují nejhlasitěji, jim v praxi upírají zisk státního občanství a z toho plynoucí výhody s argumentem, že by tím legalizovali počínání Izraele. Možná by ovšem stálo za to vzít v potaz také to, že pro okolní země je obyt Palestinců vlastně nevýhodný, protože zatěžuje jejich sociální systém a solidarita s nimi končí ve chvíli, kdy vlády jednotlivých států musí sáhnout do vlastní kapsy. To konečně platí také o Egyptu, do něhož směřují miliardy amerických dolarů, určených jak na budování vojenských kapacit, tak zlepšování např. nakládání s vodou či zemědělské projekty.
Ačkoliv Trumpův plán na vysídlení Palestinců z Gazy kamsi na Floridu, zatímco pruh území u Středozemního moře bude získávat parametry riviéry, je nereálný, měli bychom se možná zamyslet nad, jaké jsou jeho reálné alternativy a kdo jakékoliv řešení bude ochoten a schopen financovat. Víme-li, že Palestinci nejsou vítání ani v Egyptě, kam to mají nejblíže a kvůli kterým se ze Sinaje stalo pečlivě střežené nárazníkové pásmo (protože možnost, že by Sinaj obsadil Izrael jen tak bez důvodně, či že by Izraelci houfně toužili poloostrov osídlit), nabízí se otázka, do jaké míry je názor Egypta relevantní, resp. na kolik by měl být brán v potaz. Jistě, Egypt může okolní svět vydírat třeba uzavřením Suezu, což konečně už v minulosti udělal, nicméně bylo by dobré si uvědomit, že země Blízkého východu za celou dobu existenci pásma Gazy nepředložily plán, který by situaci skutečně řešil. A už vůbec nepředložily finanční rámec, jakým způsobem by se na revitalizaci Gazy chtěly podílet.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
