Město si připomnělo památku kardinála Berana, zemřel před 55 lety

Zveřejněno v Z Plzně
Od - pátek, 17. květen 2024 15:49
Město si připomnělo památku kardinála Berana, zemřel před 55 lety Foto: plzen.eu (galerie kardinalberan.com)

Památku plzeňského rodáka Josefa Berana, kterého pronásledovali nacisté i komunisté, si dnes připomnělo město Plzeň. Před 55 lety kardinál Beran zemřel ve vyhnanství ve Vatikánu. Na duchovního dnes vzpomněl primátor Roman Zarzycký, který položil květiny k jeho pamětní desce nacházející se na katedrále sv. Bartoloměje.

Dnes je to 55 let, co nás opustil Josef kardinál Beran, který se stal nepřítelem režimu, bojoval za své ideály, nemlčel a vyjadřoval se k věcem veřejným. Byl vězněn nacisty i komunisty, přišel o svou svobodu a vlast. Byl neústupný a přesvědčený o svých ideálech. Muž hluboké víry, který se věnoval lidem, se stal symbolem i nositelem naděje, ale i utrpení,“ připomněl primátor Zarzycký.

Josef Beran se narodil v sobotu 29. prosince 1888 v Plzni v katolické učitelské rodině. Z rodinného prostředí si odnesl hlubokou víru v Boha a národní cítění, spojené s láskou k jazyku, vlasti, přírodě a umění. Po otci zdědil pevnost charakteru a z ní vyplývající zásadovost, sebekázeň a důslednost. Po matce laskavou povahu, optimismus a umělecké sklony. Po absolvování gymnázia se rozhodl pro kněžské povolání. Pro své studijní a charakterové předpoklady byl doporučen na teologická studia do Říma. První část teologického vzdělání dovršil 30. listopadu 1909 získáním bakalaureátu. O dva roky později se připojil k III. řádu sv. Dominika a přijal řádové jméno Tomáš. Pro svou duchovní vyzrálost byl vysvěcen na kněze již ve čtvrtém ročníku studia. Kněžské svěcení přijal v sobotu 10. června 1911 v bazilice sv. Jana v Lateráně a svou primici sloužil v kostele sv. Jana Nepomuckého u České koleje o den později. Dne 2. prosince 1911 získal licenciát a pětiletou formaci dovršil 26. června 1912 doktorátem teologie. Novokněz Beran se vrátil po ukončení studií do vlasti v červnu 1912. Svou plzeňskou primici slavil 5. července 1912 v katedrále sv. Bartoloměje v Plzni. Působil pak v Chyši, Proseku a Praze. 

Po nastolení protektorátu Čechy a Morava se o Berana, v té době rektora pražského arcibiskupského semináře, začalo intenzivně zajímat gestapo Nedlouho po atentátu na Reinharda Heydricha byl 6. června 1942 zatčen, internován a krutě vyslýchán ve věznici na Pankráci. Odtud jej nacisté převezli do koncentračního tábora v Terezíně, poté byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Po osvobození Dachau se vrátil do Prahy, o rok později jej prezident Beneš jmenoval řádným profesorem Teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1946 Berana papež Pius XII. jmenoval 33. pražským arcibiskupem.

Po komunistickém převratu v roce 1948 odmítl podřídit církev komunistické moci. V letech 1949–1963 byl protiprávně internován StB na různých místech Československa. StB mu v jednu dobu tajně přimíchávala afrodiziaka do nápojů a jídla v naději, že bude mít příležitost natočit nějaké kompromitující scény. Ovšem akce skončila debaklem, arcibiskup nakonec příslušníka StB, který ho tajně natáčel, přistihl.

V únoru 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem a vláda mu umožnila po složitých jednáních se Svatým stolcem odlet do Říma na slavnostní jmenování kardinálem, ovšem bez možnosti návratu do vlasti. V Římě se kardinál Beran zapojil do práce II. vatikánského koncilu, poté se vydal na pastorační cesty za krajany po Evropě a v zámoří, kde je vybízel ke svornosti a k odpuštění křivd. Promlouval k věřícím „za železnou oponou“ z Vatikánského rozhlasu, založil České náboženské středisko Velehrad a zabezpečil vydávání knih a časopisů pro československé katolíky. V roce 1968 však lékařské vyšetření potvrdilo nález pokročilé rakoviny. Kardinálova touha vrátit se domů alespoň zemřít rozproudila nová jednání mezi Svatým stolcem a komunistickým režimem, který v té době prožíval své reformní období. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy pohasly veškeré šance na změnu poměrů v zemi, a pro těžce nemocného kardinála to navíc znamenalo i konec nadějí na vytoužený návrat do vlasti.

Pozemská pouť Josefa kardinála Berana skončila 17. května 1969, kdy zemřel na rakovinu plic. Charismatického kardinála Berana se komunistický režim bál i po smrti. Nepovolil převezení jeho ostatků do Prahy. Českému kardinálovi se po jeho smrti dostalo nevídané pocty, když papež Pavel VI. rozhodl, že bude pohřben po boku nejvyšších představitelů církve. Jeho hrob se nacházel poblíž hrobu svatého Petra, mezi hroby Pia XI. a Pia XII. Papež se nejen zúčastnil pohřbu a pomodlil se u jeho rakve, ale navzdory zvyklostem sám vykonal výkrop rakve. Jeho přítomnost byla velkým vyznamenáním, neboť něco podobného bylo prokázáno jen několika málo kardinálům v historii dějin církve.

Teprve po dlouhých letech, 21. dubna 2018, dopravil ostatky plzeňského rodáka Josefa Berana vojenský speciál na pražské letiště ve Kbelích, o dva dny později byly uloženy do sarkofágu nad zem kaple v pražské katedrále svatého Víta.

V Plzni ho připomíná například také busta a deska na domě v Křižíkově ulici 1 na Roudné, kde Josef Beran pobýval.

Josef kardinál Beran se stal symbolem věrnosti, statečnosti, lásky a pokory. V současné době probíhá proces jeho beatifikace (prohlášení za blahoslaveného).