Ondřej Vaculík: Neberte nám naději

Zveřejněno v Názory a komentáře
Od - úterý, 28. leden 2025 08:00
Ondřej Vaculík: Neberte nám naději Foto: se souhlasem O. Vaculíka

„Může se nám zdát, že všechno je špatně, ale ve skutečnosti se to zlepšuje,“ to jsou povzbudivá slova literárního vědce Jiřího Zizlera, která vyslovil na společné debatě občanské iniciativy Archa 21 a Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Diskusní večer měl název „Společné hledání východisek z izolace a cest ke zdravější společnosti.“ A podtitul: „Archa 21 hledá odpověď na otázku, kde jsme a kudy dál? v řadě různých oborů. Analyzuje největší problémy (nejen) naší země a v diskusi s odborníky i veřejností hledá nadějné cesty ze sílící společenské a civilizační krize. PEN klub hledá cestu k naději jako celoživotní úděl v literatuře. V čem může být cesta společná?“

Podle matematika Karla Janečka stojíme na rozhraní, možná na křižovatce dějin s otázkou, jestli obhájíme svou svobodu občanské společnosti, nebo podlehneme manipulacím s cílem vystraš, a pak rozděl a panuj. Veronika Vendlová zdůraznila pro duševní zdraví nutnost odolnosti, například: Dělám, jak nejlépe umím, v tom je má radost, a mám kolem sebe lidi podobných zásad, v tom je naděje.

Jak ale víme, už Voskovec a Werich pronesli, že „poměry se konsolidují směrem k nule“. Tendence vnímat pokles je vždy silnější než uznamenat vzestup, protože i ten vzestup jako by byl pouze součástí poklesu, což ve skutečnosti a z dlouhodobějšího hlediska může být – a bezpochyby je - obráceně, protože i vzestupy často pokládáme za pády.

Například když nový americký prezident Trump prohlásí dohodu o klimatu Green Deal za podvod. A přitom snaha o větší ekologickou ohleduplnost k naší planetě nemůže být podvodem, naopak je to, když nic jiného, alespoň výraz naší uvědomělejší lidskosti a snahy.

Zatím k nejsilnější manipulaci občanů se nyní uchýlil slovenský premiér Fico, který legální demonstraci za proevropské směřování země a proti Ficovým proruským aktivitám prohlásil za pokus o státní převrat podněcovaný ze zahraničí, a rovněž upozorňoval na „masivní kybernetický útok na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu“, za nímž podle Fica stojí Ukrajina, což ohrožuje celé slovenské zdravotnictví s cílem podvracet stát: „Republiku si skutečně rozvracet nedáme!“

Nám, kdo jsme tehdy už žili, to připomnělo temné období začátku naší normalizace, kdy po dubnovém plénu KSČ v roce 1969 stanul v čele sátu Gustav Husák. „Republiku si rozvracet nedáme,“ hřímal a hrozil všem tzv. kontrarevolucionářům řízeným a placeným imperialistickými agenturami, později, podobně jako má Fico v úmyslu, odpůrce režimu začal nejprve pronásledovat, pak i vyhošťovat. Také Husák se tehdy přiřadil ke kolaborujícím funkcionářům s Brežněvem, jako byli Biľak, Kolder, Indra, Šalgovič….

I Robert Fico působí jako kolaborant, který s Ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským odmítá jednat, přestože Slovensko sousedí s Ukrajinou, a o údajných slovenských zájmech naopak jedná s Putinem, agresorem na Ukrajině. Je logické, přirozené a legitimní, že proti tomu Slováci demonstrují.

Slovy Jiřího Zizlera, „mohlo by se zdát, že všechno je špatně, ale ve skutečnosti se to zlepšuje. Slováci nyní jsou na cestě tříbení hodnot, postojů a obhajoby demokratických principů i skutečnosti, že patří na Západ, nikoli na Východ. Zdálo se to tak samozřejmé, a hle, musíme pro to něco dělat a dokázat si to uhájit. A to je vskutku vzestup, nikoli pokles, tedy naděje.

Nás to nejspíš teprve čeká.

Autor: Ondřej Vaculík