Po útoku kyselinou přišla o zrak, nezlomily ji ani vážné popáleniny. Teď získala Martina cenu Olgy Havlové

Zveřejněno v Atraktivní zprávy
Od - sobota, 20. červen 2020 09:09
Cenu-Olgy-Havlové-za-rok-2020-obdržela-Martina-Půtová-z-Plzně-e1592425749793-800x445 foto: Nadace Olgy Havlové

Před sedmi lety se život mladé Plzeňanky zcela změnil. Při napadení utrpěla popáleniny kyselinou na obličeji i končetinách a bojovala o život. Přišla také o zrak. Nevzdala se a teď dokonce pomáhá druhým. Teď za svoji práci převzala Martina Půtová cenu Olgy Havlové.

"Je to pro mě velká čest, moc si toho vážím a je motivace, jak být v těch mých projektech ještě úspěšnější nebo prostě , dělat je ještě líp a samozřejmě, je to i možnost projekt Burn Fighters i Návštěvy potmě daleko víc prezentovat," prohlásila Martina.

U zrodu projektu stála její bolestná zkušenost, v nemocnici totiž Martině chyběl právě kontakt s někým, kdo podobný úraz prožil. "Když jsem ležela v nemocnici, tak jsem měla spoustu nejistot, strachu, nevěděla jsem, jaké to bude, jak se to bude hojit, jak vlastně ty jizvy budou vypadat a vlastně mi i chyběla nějaká holka, se kterou bych to mohla jakoby sdílet takový ty holčičí věci," vyprávěla Martina. Díky své kamarádce fotografce se později seznámila se Simonou Riedlovou, která popáleninovým syndromem také prošla. Společně pak rozjely projekt Burn Fingers. "Projekt jsme spouštěli na den popálenin 8. října 2018. Většinou nám píší třeba maminky, které mají popálené dítě. Ptají se třeba, jaký lázně bychom jim doporučili, jak často se musí ty jizvy tlakovat," prohlásila. Oslovují je také lidé, kteří chtějí sdílet svůj vlastní příběh. To je podle Martiny určitá forma terapie. "Když se svěříte s tím svým příběhem, takže to zase pomůže vám a máte pocit, že to může pomoct i někomu dalšímu. Důležité také je, nestydět se, říci si o pomoc psychoterapeuta. Pokud se vám stane nějaký úraz, máte panické ataky nebo jakékoliv psychické problémy, tak je to normální a snažíme se říct těm lidem, že se nemá smysl za ně stydět a je potřeba s tím něco dělat," popsala.

Martina má za sebou dlouhou cestu, první rok po úrazu strávila po nemocnicích. "Nejtěžší byl ten první rok, kdy jsem nedělala nic jiného, než že jsem byla po nemocnicích. Absolvovala jsem řadu rekonstrukčních operací  transplantací, strašně moc převazů, chodila jsem dvakrát denně na rehabilitace, pak jsem byla v lázních a vlastně to byl jenom takový kolotoč léčení, nemocnice, chvilku doma," popsala svůj příběh.

Celkově její léčba trvala skoro tři roky. "Trvá dlouho, než se jizvy zahojí, ale i tak ta péče o ně nekončí. Musím se o ně starat celý život, jizvy se musí krémovat a protahovat," dodala Martina Půtová.