Irena Krasnická: O konferenci SÍLA SLOVA u příležitosti půl století od založení Baltského svazu estofilem Vladimírem Macurou

Zveřejněno v Názory a komentáře
Od - úterý, 14. leden 2025 07:55
Irena Krasnická: O konferenci SÍLA SLOVA u příležitosti půl století od založení Baltského svazu estofilem Vladimírem Macurou Foto: se souhlasem I. Krasnické

Česko-Estonský klub spolu s Českým centrem Mezinárodního PEN klubu uspořádali s podporou Ústavu pro českou literaturu AV ČR konferenci s názvem Síla slova věnovanou Vladimíru Macurovi, významnému literárnímu teoretikovi a historikovi, spisovateli a estofilovi. Ve čtvrtek 9. ledna hovořili v Ústavu pro českou literaturu Macurovi kolegové a známí, kteří se zabývají tématy Vladimírova zájmu, ať je to otázka historie a teorie české literatury, vzniku novodobých evropských národů nebo přímo pěstění kulturních a politických svazků Česka se státy Pobaltí: Pavel Štoll, Luboš Švec, Petr Kotyk a Iivi Zájedová. Filosofický pohled profesora Jűri Engelbrechta doplnila o aktuální nótu velvyslankyně Gita Kalmet. Historii založení Baltského svazu i charakteristiku Macury (Kreuzvalda podal výborně Petr Janoušek a potvrdil jeden ze dvou zakládajících členů Vladimír Novotný).

Vladimír Macura byl originální myslitel a vědec, ale především báječný člověk se spoustou nápadů a schopností propojovat ve své práci nejen obory, ale i lidi. Své novátorské teorie o významu her při formování národních elit v 19. století si sám ověřoval právě založením a fungováním tzv. Baltského svazu, podporujícího kulturní svébytnost malých národů válcovaných rusifikací v bývalém Sovětském svazu. Byli jsme tedy v těch 70. a 80. letech 20 století tak trochu králíci pokusní, ale moc nás to bavilo.

 Ovšem tato recesistní společnost literárních vědců, nakladatelských redaktorů a překladatelů imitující „vlastenské společnosti“ 19. století dokázala v průběhu takřka dvaceti let do sametové revoluce přeložit a vydat nejzávažnější díla pozoruhodných literatur Pobaltí, zpočátku zejména Estonska. Kromě „konferencí“ Baltského svazu v Petříkově u Velkých Popovic i jinde, které zmínili někteří mluvčí, pořádala další akce, například „vědeckou“ najadologickou konferenci na půdě Akademie věd inspirovanou vydáním půvabné knihy Enna Vetemaa Klíč k určování rusalek. Vědci nejrůznějších oborů poctění pro tento účel titulem NADr. (najadologiae doctor) zde přednášeli své referáty používajíce názvosloví a vědeckých postupů svého oboru, zatímco ctihodní profesoři a profesorky v publiku padali ze židlí smíchy. Takových akcí se zúčastňovala širší veřejnost a sloužily k šíření povědomí o tom, co se děje v Pobaltí i o jeho novodobé historii. Baltský svaz nebyl bezvýznamný při aktivní podpoře nezávislosti baltských států na přelomu 80. a 90. let, jak dobře připomněly fotografie z představení Res Baltica, které naopak zprostředkovalo českému publiku historii represí a přemisťování celých národů na Sibiř.      

Organizátorům patří i velký dík, že nezapomněli na prostor pro neformální výměnu názorů a zkušeností mezi účastníky konference. Nevím, jestli to zaznělo dost silně, ale pro mne k největším odkazům Vladimíra Macury patří experimentální důkaz, že hravost, humor a recese nestojí v protikladu k seriózní vědecké ani politické práci. Jsou ale v přímém protikladu k jakékoli totalitě. Ať už režimní nebo mentální.

 Irena Krasnická, Värsidpureja