Když na podzim loňského roku oznámil francouzský prezident Macron stahování francouzských vojáků ze základen v Pobřeží slonoviny, Gabonu a Senegalu, mělo se za to, že k předání dojde postupně a v návaznosti na vyškolení místních sborů. Ukončování přímé vojenské přítomnosti sice nebylo výsledkem kompromisu, nýbrž důsledkem nezájmu hostitelských zemí nadále na svém území trpět francouzskou přítomnost, přesto se však mělo za to, že vliv Francie, resp. EU bude v zemích v nějaké formě zachován. Realita je však zcela odlišná a fakticky vede k ukončení všech vojenských aktivit evropských zemí. Mocenské vakuum však nevzniká, protože politické elity hledají spásu v náručí Ruska.
První zmínku věnuji Nigeru, kde byla na začátku týdne unesena 72letá rakouská občanka. Žena žila ve městě Agadez 28 let a věnovala se zde nejrůznějším bohulibým projektům směřujícím k pomoci ženám, podpoře vzdělávání či rozvoji lokální kultury. Její únos skupinou mužů v terénní Toyotě místní sice překvapil, ale současně ukázal, že ani ti, kteří perfektně znají složité prostředí vyhlášené pouštní křižovatky, nejsou v bezpečí. V Nigeru od poloviny roku 2023 vládne vojenská junta, jejíž první kroky směřovaly právě proti Francouzům a Američanům, jejichž vojenské základny obsadili členové vojenské diktatury, která spolupracuje s podobně spřátelenými režimy v Mali a Burkině Faso. Osud ženy, jež svůj život zasvětlila pomoci lidem v místě, kde začíná Sahara a kudy v minulosti vedla trasa legendární rallye Paříž-Dakar, je neznámý. Ať ale bude jakýkoliv, je zjevné, že Niger nebude v nejbližší době zemí, která bude ochotna reflektovat naše představy o zajištění bezpečnosti. Pro nás to je dost špatná zpráva, protože Agadez představuje poslední zastávku na migrační trase mezi západní a severní Afrikou.
Další dvě zmínky patří oběma sousedům Nigeru, a sice Mali a Čadu. V případě Mali se jedná o návštěvu současné hlavy Súdánu generála Burhana, jenž navštívil
v Bamaku svůj protějšek, aby se vzájemně ujistili o dobrých vztazích a nutnosti spolupráce. Zdálo by se to možná jako trochu bizár a vlastně až zbytečná informace, kdyby Súdán nebyl zemí podloženou zlatem a ropou, na jejímž pobřeží usiluje Rusko o vybudování své námořní základny. Po ztrátě Sýrie je ruská snaha upevnit svou pozici kdekoliv v Rudém moři ještě patrnější, stejně tak jako snaha súdánského režimu zajistit si dodávky ruských zbraní. Mali je v tomto ohledu ideálním spojencem, protože poté, co ze země byly vyhnány všechny evropské státy včetně ČR, jež po nějakou dobu měla velení místní vojenské operace, je Rusko nejvýraznějším partnerem.
Konečně do třetice si pozornost zaslouží Čad, země nesoucí název po stejnojmenné vodní ploše, která představuje hlavní zdroj vody pro více jak 50 milionů lidí v Nigeru, Kamerunu, Nigérii a právě Čadu, kde minulý týden vtrhla skupina ozbrojenců do prezidentského paláce. Když v listopadu loňského roku oznámil prezident Čadu Déby ukončení vojenské spolupráce s Francií, byl to jasný políček do tváře prezidenta Makrona, který 40leté hlavě chudé země vyjádřil v roce 2022 svou podporu. Pro kontext je třeba doplnil, že mladý Déby vystřídal u kormidla svého otce, jenž zemi vládl 30 let. Ačkoliv panovaly spekulace, že syn svému otci ke smrti trochu pomohl, naděje, že nová hlava státu zůstane západním spojencem byla silnější než spekulace o způsobu odstranění senilního předchůdce. Zpočátku se skutečně zdálo, že si Déby junior uvědomuje fakt, že největší hrozbou pro jeho existenci nejsou Francouzi, nýbrž teroristická skupina Boko Haram, operující v celém pásu zemí Sahelu. Sebevědomí Débyho napomohl také vývoj v okolních státech, které se takřka ve stejný čas vymanily z vlivu Francie, a tudíž i u něj zavládla představa, že je třeba dál zemi Galského kohouta sbohem a šáteček. Výsledkem je incident z minulého týdne, kdy do prezidentského paláce vnikla skupina 14 ozbrojenců. Ačkoliv všichni byli zabiti, vlastně se neví, o koho šlo. Zda o pokus o převrat, příslušníky Boko 
Haram či náhodné opilce, kteří se nudili. Každopádně je zřejmé, že poslední relativně stabilní země Sahelu nenávratně zmizela pod nekonečnou saharskou dunou.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.