Někdy v devadesátkách si ještě běžná středostavovská rodina mohla dovolit vlastní bydlení. Dnes? Pokud nevyděláváte jako poslanec, nebo nenajdete kufr plný peněz někde pod postelí, můžete na vlastní bydlení skoro zapomenout. Sami se můžete přesvědčit a prolistovat nabídku bytů. Koupit byt v Plzni? Pokud chcete rodinu, připravte si pět milionů a víc. Praha? Zapomeňte, leda byste si vzali hypotéku na tři životy. Navíc hledání vhodné hypotéky připomíná nebezpečné kličkování minovým polem. Jeden chybný kok a možná budete za pár let po fixaci hledat kartonovou krabici na přespání. Nájmy? Začínají ohrožovat střední třídu. Zaplatit nájem v dostatečně prostorném bytě, kde chcete žít s dětmi, dnes často znamená vzdát se dovolené i teplých večeří.
Jak jsme se k tomu dopracovali? Faktorů ovlivňujících tento bezútěšný stav je celý zástup. V první řadě se málo staví. Přírůstek dosažitelných bytů zkrátka neodpovídá poptávce. Na vině je zkostnatělá byrokracie, pravidla pro pravidla a neuvěřitelně dlouhá doba od plánů projektu k jeho úspěšné realizaci. S digitalizací, která měla celý proces usnadnit, to nedopadlo dobře. Pak tu máme otázku kvalitních řemeslníků, asi není potřeba zdůrazňovat, že výuční obory jsou v České republice trestuhodně podhodnoceny – finančně i personálně – a sehnat kvalitního řemeslníka se stává náročná disciplína plná detektivní práce a trpělivosti. V neposlední řadě se o své slovo hlásí demografie. Snad nikdy v dějinách se nestalo, že by vedle sebe žili tak často klidně i čtyři generace. To je z pohledu rodiny samozřejmě skvělá zpráva a starší generace mohou předávat své zkušenosti generacím mladším, k tomu jako bonus mohou třeba pohlídat vnoučata. Ale z pohledu bydlení tu dochází ke kolizi. Děti, rodiče, prarodiče a praprarodiče pochopitelně potřebují prostor.
Takže co s tím? Potřebujeme méně zbytečné byrokracie a především motivaci pro soukromý sektor, aby stavěl a investoval – bez absurdních překážek, které dnes znamenají u větších projektů roky papírování, než se kopne do země. Pokud budeme doufat, že problém vyřeší nějakým kouzlem stát, se zlou se potážeme. Recept je v tomto případě opačný – méně státu. Pokud dáme lidem prostor a méně překážek, trh s nemovitostmi dostane příležitost ke zkrocení. V opačném případě budeme dál přihlížet, jak se společnost stává kastovní a roste v ní napětí. Někdo by mohl namítnout, že směrem na západ od české kotliny, taky většina lidí bydlí v nájemním bydlení. No jo, ale to si přiznejme, jsou jiné kulturní vzorce a poněkud odlišný hodnotový systém. Možná je jen otázkou času, než se nastupující generace rozhlédnou po světě a zjistí, že dostupnější bydlení najdou jinde. To poslední, co bychom potřebovali, je exodus mladých, vzdělaných obyvatel za naše hranice. Ale upřímně, vzhledem k politickému managementu napříč stranickým spektrem, bychom se raději měli připravit na návrat erbů a rodových jmen, protože éra nového feudalismu je tu.
Autor: Petr Denk, středoškolský učitel